2 VYMEZENÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI / 2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu

Cíl
Cílem kapitoly je vysvětlení základních pojmů a skutečností, které předurčují tržní a směnné procesy, které tvoří podstatu obchodní činnosti.

2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
Obchodní činnost hraje v tržním mechanismu klíčovou roli. Správný obchodní mechanismus vytváří u statků a u výrobních faktorů (jako jsou práce, půda, kapitál, …) rovnovážnou obchodní soustavu, která výrazně reguluje výrobu i spotřebu a to na základě nabídky a poptávky. Aby se utvořila zdravá proporcionalita tržního mechanismu je nutné vycházet z charakteristiky :
– p o t ř e b, které jsou zpravidla neomezené a odrážejí specifika ekonomických (tržních) subjektů
– s t a t k ů , které jsou omezené svými možnostmi a výrobními kapacitami.
Mohou být rozděleny na :
volné volně k dispozici všem (voda, vzduch,…)
veřejné určené pro širokou veřejnost, obtížně obchodovatelné (policie, justice, telekomunikační sítě, chodníky, …)

vzácné vytvářejí se tlaky na ekonomičnost statků z nutnosti recipročního zhodnocení
Jednou z nejdůležitějších součástí tržní soustavy je ekonomický systém, který specifikuje:
– strukturu výroby co vyrábět?
– alokaci výrobních zdrojů jak, jakým způsobem, z čeho?
– distribuční systém pro koho?
– s materiálním zbožím
– s nemateriálním zbožím

Aby ekonomický systém mohl účinně fungovat, musí být jeho části (subsystémy) koordinovány.
Koordinaci ekonomického systému a jeho subsystémů lze provést 3 způsoby:
1. pravidly, na základě zvyklostních práv
2. direktivně centrálním plánováním
3. tržním mechanismem

První dva způsoby jsou dostatečně známé z minulosti. Jediným, avšak ne zcela optimálním způsobem se jeví tržní mechanismus, který kromě výroby obsahuje zejména obchodní činnost.

Vymezení obchodní činnosti není jednoduché. Zpravidla autoři odborných publikací, kteří se zabývají studiem a rozborem obchodu, uvádějí „obchod jako výsledek (konečnou fázi) tržně peněžních vztahů mezi výrobci a spotřebiteli“. Tedy vztah mezi existujícími statky na jedné straně a existujícími potřebami na straně druhé tak, jak jsou charakterizovány v úvodu v rámci tržního mechanismu.

Předpokladem úspěšné obchodní činnosti jednotlivých tržních subjektů (zejména na straně nabídky podniků, firem) je komplexní studium mnoha vědních oborů:
– společenských věd
– sociologie
– psychologie
– zbožíznalství
– práva obchodního i občanského
– managementu
– oborů uměleckých a estetických.

Aby se správně pochopilo postavení obchodní činnosti je nutné zanalyzovat tržní subjekty tržního mechanismu ve spojení s nabídkou a poptávkou.
Tržní subjekty lze charakterizovat jako „jednotlivce“, kteří tvoří navzájem skupinu:

d o m á c n o s t i (základní prvek poptávky – potřeb)
p o d n i k y (základní prvek nabídky – statků)
r o z p o č t o v é o r g a n i z a c e (prvky nabídky i poptávky)
s t á t (koordinátor)

Vazby mezi těmito subjekty jsou ve směně, tedy v obchodu.
Schematicky je možné znázornit tržní prostředí následovně :
Schéma č.1 Tržní prostředí s tržními (ekonomickými) subjekty

Legenda ke schématu č.1 :
1. Hlavní vazba mezi výrobci a spotřebiteli (domácnostmi), charakterizované nabídkou statků a poptávkou spotřebitelů.

Poptávka je konečnou fází transformací množiny potřeb podle následujícího schématu č.2.
Schéma č.2 Transformace potřeb na poptávku

Celý proces „filtrace“ potřeb probíhá najednou a u všech subjektů tržního mechanismu.
2. U výrobců předpokládá tato vazba nejen znalost již uvedených vědních oborů, ale i celou sféru klasického marketingu, který zkoumá:
– výrobek (zboží)
– cenu
– odbytové cesty, místo prodeje
– propagaci a podporu prodeje

3. Vazba mezi výrobci a státní administrativou. Zde se jedná zejména o dotační a subvenční pravidla ze strany státního aparátu a daňovou povinnost podniků vůči státnímu rozpočtu. Stát se stává koordinátorem obou toků vazbami právními a regulačními opatřeními.

4. Vazba mezi státním rozpočtem a domácnostmi. Vyjadřuje sociální politiku státu, na druhé straně rovněž daňovou povinnost občanů.

5. Vazba mezi domácnostmi a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými – veřejně právními) je komplikovaná. Na jedné straně poskytují spotřebitelům placené služby (statky), na druhé straně občané platí daně do státního rozpočtu, z kterého jsou hrazeny náklady rozpočtových organizací. Tato vazba je sociálně orientovaná, protože mezi rozpočtové organizace dosud patří většina škol a zdravotních zařízení.

6. Vazba mezi podniky a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými – veřejně právními) má rovněž dvojjaký charakter. Podniky obchodují s rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými – veřejně právními) se svým zbožím (službami), současně platí daně, které jsou zdrojem na pokrytí nákladů rozpočtových organizací.

7. Již zmíněná vazba státního rozpočtu s rozpočtovými (příspěvkovými – veřejně právními) organizacemi (dotace, subvence, …), platí i zpětná vazba – daňová povinnost organizací vůči státu.

Celé tržně obchodní prostředí lze zjednodušeně charakterizovat:
1. Obchodními společnostmi a ostatními podnikatelskými subjekty.
2. Obchodními operacemi (vazbami, vztahy).
3. Obchodními technologiemi (logistikou, marketingem).
4. Možnostmi zahraničního obchodu.