2.1.3 Tržní mechanismus
Nenahraditelnost trhu
Základem fungování tržního mechanismu je “tržní chování” všech ekonomických subjektů, vládou počínaje a občanem konče.
Vláda se postupně musí přestat starat o všechny ekonomické procesy, ale musí vytvářet “pravidla hry” – zákony a předpisy, jimiž se bude řídit ekonomický život, založený na soutěži (konkurenci). Postupně by měl být vytvořen jemný mechanismus.
Trh nikdo nevymyslel, nikdo jej nenavrhl a nerealizoval, vznikl v průběhu tisíciletého vývoje zbožní výroby. Může být omezován, deformován, změněn, ale nemůže být zcela potlačen. Trh má svůj vnitřní řád a nepředstavuje žádnou anarchickou či chaotickou soustavu. Má své výhody i nevýhody. Zatím není v řadě oblastí ničím nahraditelný. Sám nemá účel, kromě funkcí, které plní. Je vnitřně značně strukturovaný a jeho jednotlivé části jsou relativně samostatné. Trh se neustále vyvíjí a vytváří nástroje koordinace činností lidí.
Zajišťuje informace o činnosti milionů lidí pro miliony jiných jednotlivců.
Informace se šíří autonomně a automaticky, aniž se o to někdo musí starat. Existují informace, které se nedají sumarizovat a které vznikají v konkrétním čase a na konkrétním místě. Tyto informace může využít pouze tržní mechanismus racionálně a efektivně.
Informace na trhu se rychle šíří, neboť každý ekonomický subjekt má určité zorné pole, které se překrývá s poli mnoha jiných subjektů, navíc tomu přispívá i snaha všech subjektů mít co nejvíce informací.
Tržní chování předpokládá především tvůrčí práci.
Formy konkurence
Už Adam Smith upozorňoval, že pozitivní stránky svobodného podnikání se mohou plně projevit jen tehdy, jestliže funguje dokonalá konkurence. Ta je v ekonomické teorii definována jako situace, při níž žádný výrobek, podnikatel či obchodník ani spotřebitel nemá vliv na tržní cenu. Jestliže vznikne tlak na vzestup či pokles cen, pak může vzniknout monopol, jehož důsledkem je nedokonalá konkurence.
Lze rozeznat dva typy konkurence:
1. cenovou konkurenci
2. necenovou konkurenci
Podstatou cenové konkurence je snaha výrobců prostřednictvím snižování cen vlastního zboží přilákat kupující.
Necenová konkurence je založena na snaze získat zákazníka jinými než cenovými metodami. Jde o metody prostřednictvím kvality, technické úrovně, image, novinek, tradic atp.
Dokonalá soutěž je teoretická abstrakce a v hospodářském životě neexistuje. Proto je vhodné vycházet ze skutečnosti, že jako přirozený důsledek hospodářského života a technického rozvoje se ve společnosti vytváří oligopoly – tj. situace, kdy vedle malých a středních podniků existuje několik velkých výrobců, kteří vytváří podstatnou část produkce a mezi sebou konkurují. Přičemž mohou vytvářet i monopoly. Monopol existuje jen tehdy, když je na trhu jeden prodávající.
O oligopolu mluvíme tehdy, když dominuje na trhu několik málo prodejců.
Administrativní monopol
Monopolní podniky vznikly převážně na základě administrativně vzniklé koncentrace.
Opatření k zabránění vzniku administrativního monopolu jsou např.:
– odstranit vzniklý monopol opět administrativně,
– vytvořit rozumné protimonopolní předpisy,
– připustit konkurenci zahraničních výrobců na našem trhu.
Trh výrobce a spotřebitele
Tato označení trhu výrobce se obvykle používají u špatně fungujícího trhu, kde výrobci v důsledku například chybné politiky vlády mohou získat převahu a rozhodují o podmínkách za jakých se na trhu prodává.
Trh kupujících je v neoklasickém pojetí cílem. Vychází z myšlenky suverenity spotřebitele.
Trh spotřebních a kapitálových statků
Rozdělení na trh výrobce a spotřebitele není totožné s rozdělením na trh spotřebních statků a služeb a na trh kapitálových statků.
Kapitálové statky představují jeden z výrobních zdrojů, který je stejně vzácný jako předměty, které používají lidé ke svému životu. Růst výroby spotřebních statků vytváří nutnost část ekonomických zdrojů věnovat výrobě těchto vzácných kapitálových statků. Vzniká tak alokace mezi současnou a budoucí spotřebou. O vzdání se současné spotřeby na úkor budoucnosti v centrálních ekonomikách rozhodovaly politické orgány tak dlouho, až byla zcela odmítnuta. Tržní mechanismus toto vzdání se hodnoty okamžité spotřeby na úkor budoucnosti vyřeší racionálně pomocí trhu, pokud jsou zavedeny všechny segmenty trhu. Jde zde především o trh kapitálu, bez kterého by rozdělení na současnou a budoucí spotřebu nebylo možné.
Tržní mechanismus za určitých okolností může úspěšně řešit podmínky alokace, distribuce, informace, motivace, cen nabídky a poptávky v jednom okamžiku. Zabezpečuje statickou rovnováhu prodeje, ale je schopen zabezpečit i dynamickou rovnováhu, tj. rovnováhu v časové ose.
Cenový systém
Ceny hrají v tržním mechanismu klíčovou roli. Jsou založeny na principu ekvivalence. Každý statek má na trhu cenu. Cenu mají i výrobní faktory, jako je práce, půda a kapitál.
Na základě tržního mechanismu, v aktech milionů směn, dochází k vytváření rovnovážné soustavy cen, které regulují výrobu i spotřebu. To se děje na základě nabídky a poptávky.
Cena přenáší informaci, na jejímž základě jednají výrobci i spotřebitelé, vytváří zároveň podněty pro jejich ekonomická rozhodnutí. Celý tržní mechanismus je ohromným informačním a motivačním systémem. Vzájemná interakce všech subjektů na trhu vytváří impulsy jak v hledání nových možností, tak i v neustálém návratu nerovnováh k rovnovážnému stavu ekonomiky, jak na trzích jednotlivých druhů zboží a statků, tak na úrovni celé ekonomiky – agregátní rovnováze.
Schéma č.3 Tržní mechanismus
Tržní mechanismus a problémy tržního mechanismu
Dosud zatím jiný systém nepodněcuje tak mnoho lidí k tvůrčí práci, k podnikání, ke snaze zlepšit své ekonomické postavení. Ovšem je nutno i vidět nedostatky, které použití trhu přináší.
Tržní mechanismus vede k diferenci výrobků a vytváří nedokonalou konkurenci a monopolní trhy.
V ekonomickém životě se prolínají prvky monopolní a dokonalé konkurence. Monopolní konkurence ovšem převažuje. Konkurence probíhá nejen mezi výrobci téže produkce, ale i mezi odvětvími, neboť každý výrobek má řadu substitutů stejné užitné hodnoty, ale substitutem se může stát jakýkoliv nový statek o jiné užitečnosti.
Externality
Při působení trhu vznikají externality, ke kterým dochází při porušení principu ekvivalence. Externalita je jev, který se vymyká ekvivalenci a představuje nechtěný vedlejší efekt trhu. Zbožní vztah se v podstatě týká pouze prodávajícího a kupujícího a transakce by se neměla týkat nikoho jiného. Někdy se stává, že z transakce mohou mít užitek i jiné subjekty a dosahují neekvivalentní zisk – pozitivní externalita.
Negativní externalitou se rozumí situace, kdy nějaký subjekt je poškozován transakcí či mu vznikají dodatečné náklady z určité ekonomické aktivity jiných subjektů. Tyto náklady mu však nejsou hrazeny.
Tržní mechanismus produkuje tyto externality proto, že přesné vymezení vlastnických práv je v některých oblastech obtížné, někdy to ani není možné a snad ani vhodné.
Trh má tendenci podněcovat produkci takových aktivit, s nimiž je spojena produkce společenských nákladů – negativních externalit a nepodněcuje dostatečně pozitivní externality.
Příkladem negativních externalit je znehodnocování životního prostředí, vzduchu, vody atd., nebo neúměrně nákladné reklamy, které má zaplatit spotřebitel.
Kritika trhu
Trh není schopen podněcovat výrobu veřejných statků. Většina lidí i zastánců trhu se domnívá, že výrobu veřejných statků nelze ponechat v soukromých rukou, tzn. že udržování národní i veřejné bezpečnosti, dálnice, podpora základního výzkumu a vzdělanosti, zabezpečování zdraví atd. by mělo být záležitostí vlády.
Tržní ekonomika vede k nerovnoměrnému rozdělování důchodů a majetku. Vytváří tendenci na jedné straně k extrémnímu bohatství, na druhé vytváří pól chudoby.
Tržní ekonomiky trpí výkyvy především z krátkodobého hlediska. Tyto výkyvy jsou reakcí na vnější šoky – podněty i reakcí na vnitřní rozpory.
V tržních ekonomikách dochází k rychlejšímu snižování nákladů v odvětvích poskytujících hmotné statky, než v odvětvích produkujících veřejné i osobní služby. Podíl práce v odvětvích služby klesá pomaleji, než v odvětvích výroby materiálních statků, ale mzdy v obou odvětvích rostou přibližně stejně. Jsou oblasti, pro které je tržní mechanismus nepoužitelný nebo špatně fungující. V celé oblasti obrany, soudního systému, policejního systému, ale také v oblasti vzdělání, zdravotnictví a ekologie použití tržních motivací nepřináší nejlepší výsledky. Zde by fungování vlády mělo být založeno v zásadě na jiných, než tržních motivacích.
Tlak tržního mechanismu může být pro lidi příjemný svými důsledky, zároveň tržní mechanismus a ziskový princip pomohly rozšířit alkoholismus, cigarety, drogy a přispívá i k šíření takových jevů, jako je AIDS. Zvláště citlivé a rozporné je použití tržních mechanismů v umění a sportu.
Přes všechny výhrady neexistuje k trhu alternativa.
Struktura trhu
Struktura trhu je rozdělena z hlediska:
– teritoriálního
– komoditního
Některá zboží se prodávají na omezeném trhu města, jiná na trhu kraje, státu, ale pro jiné může být trhem celý svět (např. atomové elektrárny). Z hlediska komoditního existuje řada trhů nesčíslných druhů zboží a služeb, které jsou navzájem ve vysoké míře vzájemné závislosti.
Můžeme také rozlišovat:
– trh zboží či statků
– trh služeb
– trh inovací
– trh kapitálu
– trh práce
– trh peněz
