3.3 Transformace vnitřního obchodu v České republice od r. 1990

3.3.1 Záměr transformace
Významnou součástí transformace české ekonomiky se staly zásadní změny v liberalizaci obchodního podnikání a s nimi spojený vznik konkurenčního prostředí. Tyto změny daly v krátké době zcela novou kvalitu spotřebitelskému vnitřnímu trhu.

Liberalizace obchodního podnikání a změny vlastnických poměrů v obchodní podnikatelské sféře daly zaniknout dřívějšímu monopolnímu postavení zahraničního obchodu a institucionálnímu oddělení zahraničního a vnitřního obchodu. Stejně bylo překonáno oddělování výrobních a obchodních činností. Odvětví obchodu sehrává na jedné straně úlohu aktivního zprostředkujícího článku mezi produkcí, vývozem, dovozem a maloobchodní realizací vč. narůstajícího přínosu pro hrubý domácí produkt (HDP), na druhé straně se samo o sobě stává stále silnějším sektorem celé ekonomiky.

Základní výchozí transformační kroky (devalvace měny, liberalizace cen, decentralizace až atomizace podnikatelských struktur) měly zásadní vliv na vývoj soukromé spotřeby, resp. maloobchodního prodeje. Pokles tržní soukromé spotřeby (maloobchodního prodeje) ve srovnatelných cenách k roku 1989 byl v roce 1993 téměř čtvrtinový. Přitom v běžných cenách za stejné období vzrostl maloobchodní prodej v roce 1993 oproti 1989 o 74%. Pokles prodeje ve stálých cenách byl doprovázen rychlejším reálným poklesem nepotravinářského zboží a dočasným růstem podílu spotřeby a prodeje potravinářského zboží na celkovém maloobchodním prodeji. Makroekonomická hodnocení potvrzují, že domácí poptávka vyúsťující v růst spotřeby domácností se stala jedním z významných faktorů oživování ekonomiky v letech 1994-1995. Reálné mzdy jako nejvýznamnější faktor spotřeby se meziročně zvýšily v posledních letech tak, že v roce 1994 byl zaznamenán růst o 7,7% a stejně tak v roce 1995.

Od počátku transformace se klíčovým faktorem, působícím na úroveň životních nákladů a na kvantitativní a strukturální vývoj soukromé spotřeby, stala liberalizace spotřebitelských cen a jejich následný vývoj vyjadřovaný indexem spotřebitelských cen (ISC). Důsledky deregulace cen jsou mj. v kvalitativní přeměně spotřebitelského trhu, jehož původní trvalá deficitnost ustoupila a postupně spolu s konkurenční aktivitou výrobců a dovozců spotřebního zboží, jakož i aktivitou a soutěživostí obchodníků dává spotřebitelskému trhu charakter „trhu kupujících“.

V některých sortimentech spotřebního zboží dominují dovážené výrobky. Příznačným jevem je mohutný nárůst nabídky a prodeje levného oděvního zboží (textil, oděvy, obuv) různého zahraničního původu vč. partiového a použitého zboží (second hand). To souvisí s velmi liberálním přístupem k rozvoji ambulantního (stánkového) prodeje a k poskytování podnikatelského oprávnění osobám zahraničního původu.

Podíl dováženého zboží byl oceněn v roce 1993 na 14,3% (nárůst z 9,9% od roku 1990 o 4,4%), z toho u potravinářského zboží na 9,1% a u nepotravinářského zboží na 19,4%.

Transformace ekonomiky spojená s privatizací, restitucemi a pronikáním zahraničního kapitálu a liberalizací podmínek obchodního podnikání značně pozměnily předchozí vlastnické struktury českého vnitřního obchodu:
– v roce 1995 maloobchodní prodej realizoval již z 94% nestátní sektor
– na rozdíl od vyspělých tržních ekonomik, charakterizovaných vysokou koncentrací obchodního podnikání, v České republice realizovali drobní podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku do roku 1995 téměř 50 % maloobchodního prodeje; míra koncentrace obchodního podnikání běžná v ekonomikách EU je tedy teprve před námi
– dynamicky se zatím vyvíjí podíl maloobchodního prodeje realizovaný firmami do 24 osob, které v roce 1995 realizovaly asi 17% celkového maloobchodního prodeje

podstatnější koncentraci zatím neprokázal podíl firem s 25 a více pracovníky; vlivem velké privatizace počet dřívějších velkých podniků státního obchodu ubýval, a teprve v posledním období dochází k začátku koncentračního pohybu směrem k větším společnostem vč.

řetězcových a filiálních, především zahraničních a smíšených firem. Do roku 1995 se vytvořily mnohočetné, stále se ještě měnící obchodní podnikatelské struktury. Vnitřnímu obchodu se podařilo vrátit odpovídající ekonomickou a společenskou roli. Současně však atomizace podnikatelských subjektů dává obchodu podobu, v níž byl v tržních ekonomikách zhruba v 60. letech. To potvrzují i mezinárodní srovnání a lze to považovat i za určitou „daň“ obnově soukromého podnikání ve vnitřním obchodě a službách v České republice.

Za tříleté období lze již ocenit kvalitativní změny díky rozsáhlým rekonstrukcím provozních jednotek, modernizacím interiérů, propojování sousedících provozních prostor, rozšiřování prodejních a provozních ploch na úkor skladovacích a jiných ploch apod.. Stavební a strojní investice bezpochyby ve větší míře přijdou, ale už dnes můžeme vytipovat řadu příkladů (IKEA v Praze-Zličíně, OBI v Praze-Lhotce, BAUMAX v Praze-Chodově a hypermarkety GLOBUS, HYPERNOVA, TESCO).

Základní existenční a rozvojové podmínky vnitřního obchodu a tudíž i kvality práce a služeb spočívají v obchodní marži. Ta je rozhodujícím zdrojem úhrady nákladů obchodního podnikání a jeho zisku, ale také cenou za výkon, provozní pohotovost, přiblížení se zákazníkům a kvalitu služeb poskytovaných obchodem v konkurenčním prostředí. Marže jako „deregulovaná cena činnosti obchodu“ je z principu určovaná tržními podmínkami jako součást spotřebitelských cen. Oproti výši v centralizované ekonomice marže vzrostla. S poukazem na znatelně vyšší marži v tržních ekonomikách je však stále považována za nízkou. Nelze však opomíjet skutečnost, že ani celková úroveň obchodu, včetně jeho služeb zákazníkovi není ještě na takové úrovni jako v zahraničí

V roce 2003 dosáhla maloobchodní marže cca 18,7 %, velkoobchodní marže cca 12,7% a v pohostinství cca 37,1%. Objem dosažené marže v obchodě ukazuje v podstatě na podíl obchodu na hrubém domácím produktu.